Klasická teorie učení tenisových úderů
  •  generalizace (nácvik) – začátečník se seznamuje s pohybovými vzorci. Musí získat pohybovou představu díky trenérově prezentaci a výkladu, popřípadě společným studiem videozáznamů hry nejlepších světových hráčů. Poté to hráč musí vyzkoušet, získává první vnitřní pocity. V této fázi jsou koordinační schopnosti ještě na velmi slabé úrovni, hráč provádí většinou mnoho zbytečných pohybů
  • diferenciace – hráč zvládá dovednost v jednoduchých podmínkách. Potřebuje přesnou zpětnou vazbu, aby věděl co dělat při příštím pokusu.
  • automatizace a plasticita – nejprve dochází k upevňování stereotypů v různých podmínkách (rozdílné povrchy, schopnost reagovat na různou rychlost a rotaci míčů přicházející od protihráče…).
  • kreativita – později je nutné umět zautomatizované stereotypy tvořivě používat.